Jednorožci
Jednorožec
Jednorožec - později vystupuje obvykle v podobě koně s jedním rohem, který je chápán jako falický symbol, ale protože sedí na čele, sídle ducha, je chápán současně jako sublimace sexuálních sil - a tím vystupuje i jako obraz panenské čistoty. V Zoroastrismu je symbolem čisté síly. V křesťanství je symbolem síly a čistoty. Podle pověsti může být jednorožec chycen a zkrocen pannou, v jejímž klíně spočine.
Čínský Jednorožec (Čchi-lin) nemá s evropským mnoho společného. Čchi-lin je popisován jako zvíře s tělem jelena a někteří badatelé vycházejí z toho, že se opravdu mohl vyvinout z nějakého druhu jelenovitých. V podrobnějších popisech má však Čchi-lin kravský ocas, rybí šupiny, oddělené prsty na nohou (někdy deset prstů na každé noze) a jeden srstí pokrytý roh. Společně s drakem, Fénixem, a želvou patří ke „čtyřem zázračným zvířatům“ (s’-ling) nebo k pěti zvířecím druhům coby „vůdce srstnatých zvířat“. Odpradávna symbolizuje požehnání týkající se dětí. Oblíbené jsou tisky s nápisem „Čchi-lin nosí syny“, kde je zobrazen chlapec na Jednorožci, jak jede přes mraky. Podle jiné bajky nezašlápne Čchi-lin nic živoucího, dokonce nevstoupí ani na vzrostlou trávu. Tyto vlastnosti spolu s jeho srstí porostlým rohem přispěli k tomu, že symbolizuje dobrotu. Všeobecně znamená zobrazení Čchi-lina přání, aby přinesl požehnání.
Zmínky o jednorožcích můžeme najít nejen v mytologiivšech národů kolem Středozemního moře, ale také v čínských bájích. I když se popisy úplně neshodují, je poznat že všechny popisují jednoho tvora - sudokopytníka s jemným a křehkým vzhledem, podobného lani, antilopě či koni. Barva se mění podle popisu (včetně zelené). Také se všechny příběhy shodují na tom, že jednorožec je jemné zvíře, které nikdy nezabíjí (v Číně se jednorožci střeží i zašlápnout brouka či mladou trávu). Svou vůli však dokáže prosadit velmi dobře.
Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden.
Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.
