Ent
Ent
Enti, Strážci, Pastýři lesa a bůhví jak ještě jinak, všechna tato jména patří velmi starým, moudrým bytostem, jež byly se na světe objevily krátce po elfech, aby hlídaly lesy, pomáhali jim růst a chránily je. Jako rasa jsou velmi zajímaví, nedá se říct, že by byli dobří, nebo zlí, řekněme, že se starají pouze o své záležitosti a záležitosti lesa.
Popis
V Pánu Prstenů, kde se tato rasa také poprvé objevila, jsou popisování jako stromoví lidé, tedy bytosti připomínající strom, s kůží podobnou kůře dubu, nebo buku, porostlé mechem. Mají ruce i nohy (narozdíl od obyčejných stromů, nebo od huornů). Prstů na nich mají sedm. Vysocí bývají až pět metrů, někteří možná i více.
Nejsou nesmrtelní ale žijí velmi dlouho. Nejstaršími enty jsou Stromovous, Listovlas a Korkož, jsou staří devět slunečních i hvězdných věků. Samozřejmě existuje i mnoho mladších entů, ovšem od doby ztráty entek se přestali množit.
Enti nebo Entové
Sám nevím. Myslím, že použít můžete oboje a hlavu vám nikdo neutrhne :-).
Z jejich dlouhověkosti se dají odvodit také mnohé jejich vlastnosti. Enti nikdy nepospíchají, na vše mají dost času. Vše si předem pečlivě promyslí, než se do něčeho pustí. Pohybují se pomalu, často spí, a při řeči protahují slova. Dalo by se jim říkat věčně unavení :-) (flegmatičtí, benevolentní, jak chcete).
Jako rasa se samostatně vyskytují jen v Pánu Prstenů, všude jinde je autoři prezentují prostě jako chodící, nepříliš inteligentní stromy.
Když Vala Aulë tajně stvořil trpaslíky a Ilúvatar, nevětší z největších elfy, byly stromy a rostliny bezbranné. Tyto rasy potřebovaly dřevo na stavby a mnohdy při jeho těžení zbytečně plýtvaly a působily zbytečnou bolest. A tak Yavanna, bohyně lesů stvořila enty. A stromy již nebyly bezbranné, mladé rasy si nemohly dělat v lesích co chtěly.
Později enti sehráli velkou roli ve Válce o prsten. Zničili Železný pas i se zbytkem jeho vojska. Po válce se znovu ukryli ve Fangornu, kouzelném lese, aby zbytek života prožili v míru.
Ale všechno jednou končí, ať už dobře, nebo špatně, také příběh entů jednou musel skončit. Nakonec pomalu všichni vymřeli. Říká se, že 4.věk Středozemě byl jejich posledním.
Enti ze začátku neuměli mluvit ale elfové je naučili řeči, která se jim velmi zalíbila. Entům se to zalíbilo dokonce natolik, že si vytvořili svůj vlastní jazyk. Jde o velice dlouhé a podrobné formulování myšlenek, které potom převádějí do řeči. Nikdo jiný, ani elfové, se jejich řeč nenaučil, na to je příliš složitá.
Při boji (to je zřídka) nepoužívají zbraně stačí jim jen ruce, nohy a občas nějaká skála válející se poblíž, kterou by mohli vrhnout po nepříteli. Jsou velice silní a houževnatí (jako starý dub ;-)) jen oheň a sekery jim mohou ublížit. Byli stvořeni k ochraně stromů, a to taky dělají. Nic je nevyburcuje tak jako zbytečné ničení stromů, nebo celých lesů.
Huorni
Huorn je vlastně stromový duch, podobající se stromu. Nemá končetiny, jako jeho entský protějšek, ale dovede se (v rámci možností) pohybovat a rozdávat rány nepřátelům. Ne všichni huorni jsou dobří, hodně huornů má zkažené srdce. Například, pokud jste četli knihu Pán Prstenů – Společenstvo prstenu, můžete vidět krásný příklad zlého huorna v Dědku Vrbákovi ve Starém hvozdu.
Huorni jsou úzce spojeni s enty. Vyskytují se pouze v Pánu Prstenů, kde ovšem hrají více než důležitou roli. Zničili ustupující (čti „utíkající“ :-)) skřetí armádu, když ustupovala k Železnému pasu po porážce v Helmově Žlebu. Skřeti naběhli do lesů tvořených právě huorny a už je nikdy nikdo nespatřil.
Jak huorni vznikli je záhadou. Tvrdí se, že se po příchodu (ve věků Valarských Lamp) některé stromy začaly entům podobat natolik, že se z nich enti doopravdy stali. A naopak, některé enty život unavil tak, že „zestromovatěli“, zůstali stát na místě, zapustili kořeny a usnuli - stali se huorny.